Bývalá keramička

Výprava do továrny na keramiku nedopadla, jak bych chtěl. Vedlejší budovu jsem prozkoumal celou, ale to hlavní – místo, kde se pálily keramické výrobky, nevyšlo – alarm nechtěl. 🙂

Historie

Blízko relativně malého českého města se v půlce 19. století našel kaolin. A v tomhle malém městě sáhli po příležitosti a začaly se psát dějiny keramické výroby. 🙂 Pár let na to, si toho keramického nebe všimli i Belgičané a rozjeli byznys – postavili plavírnu kaolinu, aby se přepravoval rychleji a snadněji a rovnou postavili i továrnu na výrobky z hlíny. A pak už to jelo a vzkvétalo. Za dalších asi 50 let továrnu koupili Němci. Rekonstruovali a rozjeli výrobu věcí z kameniny – jako třeba vodovodní potrubí. A byli dobří – prodávali po celém Rakousku-Uhersku. V půlce 20. století byznys stále roste, továrna začíná vyrábět i věci ze šamotu (žáruvzdorné věci). Sice ji znárodní, ale stále funguje. Konec přichází až v roce 2002, kdy šla firma do konkurzu. :/ Od té doby část areálu chátrá, jiná část je pronajata jako sklad a výrobní prostory.

Průzkum

Přístup je snadný. Bránou se dostanete až před bývalou keramickou továrnu, ale není opuštěná tak, jak by se dalo čekat. Procházíme trochu na drzo přímo přes hlavní vchod a kolem fungujících skladů.  Jedna tovární budova je už na pohled z dálky roky opuštěná a zchátralá a nikdo není vidět, tak nemáme potřebu se nějak schovávat. Jsme u budovy. Úžasná. Miluju továrny. První krůčky uvnitř jsou opatrné jako vždycky. Ale dlouho to nevydržím a z prvního pohledu dovnitř budovy otevírám pusu z úžasu a přestávám kontrolovat každý krok. Nádhera.

Celkem rychlý konec

Po půlhoďce prohlížení vedlejší haly jsme chtěli jít dál do hlavní budovy továrny, kde se opravdu vyrábělo. První kroky jsou opatrné, koukám po možném alarmu, nikde nic, přestávám opatrně našlapovat. Udělám krok do prostoru a hůůůůůůůůůůůůůůůů. Shit! Tak jdem pryč, no 🙁

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *