Vysklené skleníky

Už je to dávno co studenti naposledy sklidili, prodali kravku a na jaře už nezaseli. Dnes jsou skleníky už zdevastované, školní budova u nich také a areál bývalé zemědělské školy čeká, až se najde nový kupec.

Těšil jsem se tam i proto, že je to nezvyklé místo. Skleníky jsem ještě neprocházel. Tohle místo už je na seznamu brownfieldů a hledá kupce, který se postará o další rozvoj.

Přijel jsem zase až k přijezdovce .. asi bych měl být trochu méně nápadný… snad příště 🙂 Zaparkuju, rozhlížím se kolem  a kousek od vstupu stojí dodávka s řidičem, který čumí jak puk. 🙂 Hm, to zase bylo entrée. Chvíli se tam nenápadně motám a jakože hledám místo, kde si čurkout.  Dírami v plotě u hlavního vchodu to nepůjde – to by si mě ten řidič všiml i kdyby byl slepý a spal. Musím celá areál obejít. Trochu se projdu. Po prvních pár metrech směrem od dodávky vidím v plotu perfektní díru a je blízko stromů na poli, takže se za ně dá celkem dobře schovat. Jdu, není na co čekat.

Trochu plížení, pár rychlých kroků, dřep, čekání a koukání kudy ke skleníkům. Napřímo skrz malé jehličnany. Trochu to sem tam bodne, ale jinak pohoda. Konečně. Jsem u skleníků. Skla jsou vybité, mříže v „oknech“ narezlé, topení tlakem prasklo. Květiny jsou totálně uschlé, jediné co přežilo je pár trsů travin a rozmarýn – ten přežije snad všechno. Pár minut jsem si užíval toho zdevastovaného místa se suchou rozpraskanou půdou.

Ke smůle jsem si všiml 3 lidí, jak o víkendu začínají pálit trávu a nějaký bordel a pár minut na to někdo kousek ode mne vysklil dvě okna v budově hned u skleníků. V tu chvíli jsem průzkum zabalil, nerad bych řešil vysvětlování toho proč kousek ode mně právě někdo vysklil pár oken. Vzal jsem nohy na ramena, ale těším se, až budu mít zase cestu kolem a místo prozkoumám lépe. Příště.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *